Sedmáci opět na Hajnici

Sedmáci opět na Hajnici

Když jsme loni na podzim zdárně absolvovali Hajnici tam i zpět pěšky (včetně terénního programu na blízkém Losím blatě), dostali jsme od paní lektorky RNDr. Drábkové nabídku přijet ještě jednou, a to na program „Rybníky a rybníkářství“. Taková nabídka se dá odmítnout jen velmi těžko, a tak jsme se ve středu 7. května vypravili na Hajnici znovu, tentokrát cyklisticky. Ráno na kolech trochu zima, ale něco už vydržíme a šlapání i zahřálo. Po hodince strávené v učebně stanice při teoretické přípravě jsme vyrazili na cca tříhodinovou terénní vycházku po trase bývalé střelnice a ke Staňkovskému rybníku. Cestou se již tradičně plnila spousta úkolů a poznávání přírodnin, zdejší terén k tomu dává možností více než dost. Zastavili jsme se také u vzorně opraveného pomníku Lesní jednoty, kde jsme si doplnili znalosti o historii lesnictví ve zdejších končinách. Pomyslný zlatý hřeb výukového programu pak přišel v jedné ze zátočin Staňkovského rybníka, a to v podobě stavby funkční „rybniční soustavy“ ve skloněném písčitém břehu. Každá ze tří skupin (vybavených pouze plastovými kbelíky) měla za úkol vyhloubit část „soustavy“. Všechny skupiny pak musely své části propojit do funkčního celku, spolupráce a diskuse byly tedy naprosto nutné. Můžu potvrdit, že tato v podstatě dětská zábava (v duchu Komenského hesla „škola hrou“) sedmáky dokonale „pohltila“ a můžu také hrdě říci, že naše „soustava“ po zkušebním naplnění fungovala bezvadně. Dlouhý a náročný program tedy utekl rychle a závěr patřil již tradičnímu opékání u krásného hajnického ohniště. Počasí vydrželo sice trochu chladnější, ale bez deště nebo silného větru. A tak to bylo celé v pohodě, včetně zpáteční cesty, zakončené kapku unaveným, ale šťastným návratem „o šesté“ zpátky ke škole. Mé skromné poděkování opět patří především paní RNDr. Markétě Drábkové za krásnou a smysluplnou programovou náplň a obětavý přístup, dále paní asistentce Lence Urbanové za dobrou spolupráci i za fotky a nakonec i několika dobrovolníkům z řad rodinných příslušníků sedmáků za nezištnou pomoc při ranní i odpolední cyklojízdě. Stejně jako před půlrokem mohu „reportáž“ zakončit přáním : tak zase někdy na Hajnici…